Potkáváme se na konci první vlny koronavirové krize, takže se chci rovnou zeptat: mají právě teď začínající podnikatelé a startupisti nějaký důvod k panice?
Začínající podnikatelé ne, protože ti jsou většinou jakoby „mimo ekonomiku“ – nemají vysoké náklady, neživí spoustu zaměstnanců, oni jsou do jisté míry v, řekněme, chráněném režimu. Jejich náklady jsou minimální, protože rozjíždějí firmu z vlastních úspor a žijí kupříkladu u maminky, nebo mají nějaké peníze od investora. Jsou tak na tom paradoxně lépe než firmy, které náklady mají a teď se jim hroutí byznys.

Myslíte si, že krize bude mít vliv na chování investorů? Že se teď budou dívat u projektů, do kterých chtějí investovat, na jiné věc než doposud? 
Určitě budou opatrnější, to je jasné. Investoři jsou totiž velmi často současně taky podnikatelé, kteří mají za běžných okolností nějaký výnos ze svých firem a jsou schopni si z něj dávat něco bokem na investice. A tyhle „bokovky“ se teď možná ztenčí, možná se budou firmy dokonce propadat do ztráty, takže investoři začnou ze svých rezerv brát pro sebe a od investování si dají pauzu. Druhou věcí je, že i veškerá klientela vinou krize – a je jedno, jestli už tu krizi máme, nebo jestli teprve přijde – zchudne a všechen byznys bude šlapat hůř. V minulých pěti letech stačilo, jak se říká, zapíchnout vidle do hnoje a vyrostla vám jabloň. Teď budou lidé spíš šetřit a to se projeví i na uvažování investorů. Nicméně na druhou stranu – ona ani tahle krize nemusí být pro započetí nějakého startupu vůbec špatná.


Jaké obory nebo produkty mají z vašeho pohledu právě teď dobrý potenciál zaujmout na trhu?  
Já bych to rád zobecnil a řeknu – nepátrejte po nějakých „sexy“ segmentech, právě teď může být skvělým záměrem třeba jít do cestovatelského ruchu, protože cestovat se bude. To, že necestujeme teď, neznamená, že nebudeme cestovat za rok za dva. Já prostě nějaký konkrétní byznys, který by se měl vlivem téhle krize zhroutit jako celek, nevidím, takže není třeba se nějakého oboru vyloženě bát. Nicméně vždy bude mít smysl investovat do oborů, kde se potkává reálný kamenný svět s tím technologickým: stavění domů, produkce potravin, prostě něco, co tu bylo, je a bude, protože lidé to potřebují a vy do toho přicházíte s nějakou novou technologií a trochu to měníte. To jsou podle mě zdravé byznysy, protože je po nich zdravá poptávka. A vždycky bude, protože nelze nejíst, nelze nebydlet, nelze se neoblékat, nelze ani necestovat.

„Hlavně nepanikařit!“ Jiří Hlavenka

Mezi začínajícími podnikateli velmi často slýchám spoustu mýtů o investorech a investování. „Dají mi peněz málo. Dají mi peněz hodně. Vůbec se k nim nedostanu. Potkám je na každém rohu.“ S jakým největším mýtem se v tomto smyslu setkáváte vy?
To, o čem mluvíte, znám a musím říct, že mě mrzí, že lidé, kteří chtějí podnikat, neznají ani tu nejzákladnější podnikatelskou abecedu. Nicméně bych v souvislosti se žadateli o investici nepoužil slovo „mýtus“, spíš bych řekl, že prostě nejsou dobře připraveni. Přicházejí jenom s nápadem a očekávají, že investor je ten, kdo nápad uchopí a celé to domyslí a pomalu aby šel do té jejich firmy dělat obchodního ředitele. „Mám nápad, co vy na to?“ říkají. A já na to nic, protože oni musí přijít s podnikatelským záměrem, ne jenom s nápadem. A tohle, řekl bych, je ten nejčastější scénář. 

V jaké fázi vy jako investor nejraději vidíte startupistu, který si jde pro investici? 
Pro mě je ideální fáze startu podnikání. To znamená, že ještě neexistuje firma, ale už je to všechno dobře promyšlené, existuje nějaký tým, už mají nějaký průzkum trhu, v ideálním případě třeba prototyp, nicméně to faktické podnikání ještě nezačalo a jsou třeba peníze na rozjezd do obchodně provozuschopného stavu. Takže fáze, kdy už je něco víc než jen nápad v hlavě. Pouze s nápady za investorem nechoďte, protože nápadů má každý milión.


Jaká další varovná světla vám blikají, když mluvíte se startupistou, který chce investici?  
Ty dvě nejzákladnější věci jsou záměr a founder, s tím to stojí a padá. Záměr musí být přesvědčivý a zakladatel, founder, musí mít podnikatelský talent. Což znamená talent multižánrový, protože každý podnikatel musí mít v sobě mnoho dovedností dohromady: musí to být tahoun, leader a člověk s dobrou kompetencí tak trochu ve všech oblastech – přiměřeně dobrý personalista, přiměřeně dobrý manažer, musí rozumět obchodu, marketingu i tomu svému produktu. Není možné, aby to byl jednostranně zaměřený člověk, protože takový to nezvládne. Přičemž to klíčové je schopnost popasovat se s neznámem i čelit výzvám. Takže shrnu-li to: zbystřuji, když je zdravý záměr i osoba foundera. 

Platí stále, že Češi jsou národ skvělých inženýrů a horších obchodníků?
Já bych řekl, že ano – u nás je vidět orientace na produkt. Umíme ho udělat, máme nápady, ale máme taky trochu pocit, že obchod se zvládne sám a nebude tak drahý. Lidé si myslí, že stačí najmout jednoho dva obchodníky a bude hotovo. Neuvědomují si, jak těžké je prodat – obzvlášť dnes, kdy jsou lidé v podstatě spokojeni a všechno, co chtějí, mají. Řekl bych, že podcenění náročnosti obchodování je slabina téměř u každého záměru. 

Jiří Hlavenka je český podnikatel a investor v oblasti informačních technologií. Mimo jiné je i jedním z vlastníků brněnského vydavatelství Computer Press či prvního internetového obchodu v zemi Vltava.cz, angažoval se také v představenstvech firem CP Online a CP Books. V posledních letech funguje především coby investor (jedna z jeho nejznámějších investic je ta do brněnské firmy Kiwi.com) a publikuje články o informačních technologiích. Angažuje se i v politice, od roku 2016 je zastupitelem Jihomoravského kraje. 

Vy máte vlastní podnikatelskou zkušenost, která sahá až do začátku 90. let. Jak moc ji uplatňujete ve vztahu k těm vašim již zainvestovaným startupům? Jak moc jste aktivní v tom, aby se jim dařilo?
To, co se snažím předávat a jak ke svým investicím přistupuji, je syntéza všech mých zkušeností z řady firem, kde jsem byl nějak aktivní. Lidé většinou předpokládají, že jim investor přinese obrovské množství kontaktů – a to zrovna já většinou nedělám. V té startupové fázi jsou podle mě totiž hlavní nikoli kontakty, ale diskuse o podnikání. O strategii, taktice, personalistice, o jednotlivých segmentech, od produktu po marketing a prodej... Taky se snažím, aby si začínající podnikatelé zvykli na něco, čemu říkám „challengování“, tedy že hraji takového ďáblova advokáta. Hraji, že jim to jakože nabourávám a sleduji, jak se s tím popasují. To považuji opravdu za důležité, dokonce jim často říkám, nelekejte se, budu zlý, ale ono je to potřeba; je potřeba odhalit všechny slabiny, které váš záměr má, a je třeba hledat pro ta slabá místa řešení.


Co byste poradil startupům, které vyjednávají s investory? Na co si dát pozor, co si pohlídat?  
Velmi stručně: nepodceňujte smlouvu, kterou se svým prvním investorem uzavíráte. Je špatně žádnou smlouvu nemít, ale na druhé straně občas vidím smlouvy o čtyřiceti stranách a to je další nezdravý extrém. Zkušený investor přece nemůže po začátečníkovi chtít, aby chápal všechny složitosti investice nebo požadovat, aby si platil drahé právníky. A už vůbec, aby si startupista řekl „OK, nerozumím tomu, ale nechci před investorem vypadat jako hlupák, tak to podepíšu“. Přesně takhle totiž vznikají špatné vztahy.

Já se snažím, aby smlouvy, které se startupisty uzavírám, byly jednoduché, srozumitelné a aby příjemce mé investice chápal, jakou ochranu já coby investor potřebuju. Že investice není půjčka, že ty peníze jsou teď jeho, respektive té firmy, a on coby většinový akcionář rozhoduje, co se ve firmě bude dělat, ale já tam zase potřebuju mít určitou ochranu. Já vlastně říkám: „Hele, já do toho vstupuju a chci mít právo z toho taky vystoupit.“ A na tom se musíme shodnout a v té smlouvě vyjasnit. 

Pojďme zakončit firmou Kiwi.com. O té se mluví jako o jedné z nejlepších investic v české historii. Jakou roli hraje v investování štěstí? 
Obrovskou. Štěstí hraje zásadní roli i v samotném podnikání. Kiwi byla šťastná sázka pro všechny zúčastněné. Pamatuji si, když jsme měli první schůzky, že mi šlo hlavou – tohle by skutečně mohla být díra na trhu. Jenom jsem netušil – nikdo z nás netušil – že je ta díra tak obrovská. Vy prostě do poslední chvíle nevíte, jak velká ta zlatá žíla nakonec bude. Nebo taky nebude. Rozhodujete se intuitivně, protože nikdy nevíte všechno, a i když toho víte dost, mnoho vašich rozhodnutí je postaveno na štěstí. Vždycky je totiž vidět jen kousek před vámi, dál ne. A když dojdete do bodu, za který jste na začátku cesty neviděli, už se nemůžete vrátit a je jen otázka štěstí, jestli tam, kam jste došli, je zlatý poklad, nebo pustina. Já vždycky říkám, že spojení investora s founderem je horší než sňatek, protože manželství můžete rozvést, ale tohle rozvést nejde. Ale i přesto musím říct, že se tomu „horšímu než sňatek“ budu rád vystavovat dál. Dokud budu moct, tak to budu dělat. Protože mě investování, jak to tak vidím, asi nikdy neomrzí. 

Tento rozhovor je zkrácenou verzí podcastu s názvem JIC TALK, který s Jiřím Hlavenkou vedla Hanka Šudáková. Celý jej najdete zde

#BRNOREGION 
Share
21. 09. 2020
Photos: JIC

zůstaňme v kontaktu

Nenechte si ujít to nejdůležitější z našeho regionu! Stačí se přihlásit k newsletteru.
Odebírat
Musíte souhlasit se zpracováním obchodních podmínek.

Další články

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom se ujistili, že získáte nejlepší zážitek na našich webových stránkách. Další informace